To se jim zamówiało



Pobieranie 0.96 Mb.
Strona36/43
Data28.04.2016
Rozmiar0.96 Mb.
1   ...   32   33   34   35   36   37   38   39   ...   43

NÁBŘEŽÍ A ULICE

Zkusíme zahrát na tom nábřeží, jak jsme byli před deštěm. Lidí tam chodilo hodně. Rozbalili jsme to a začali. Kdepak, všichni na nás kašlali i když slunko už vesele svítilo. Byl tam ale dost silný vítr a asi tu muziku bral do moře. Po půl hodině zbytečné lopoty jsme to vzdali. Lepší to bude někde v blízkosti naší hospody. Tam byly celkem našlapané uličky. Ještě kousek. Prošli jsme kolem katedrály. Tam hrál nějaký harmonikář a měl celkem plno drobných. Ještě kousek dál. Krásné místo. Tak a hrajeme. Dařilo se. Penízky padaly. Lidi se zastavovali a poslouchali. Akorát se na nás dívali škaredě nějací španělé v krojích s kytarami a mandolínami. Asi jsme jim vykouřili fleka. Líbil se mi děda, který chodil s foukačkou a u pasu měl připnuté malé kombo. Chodil po ulicích, hospodách a dařilo se mu. Pochválil nás cikán a hodil nějaký krejcar, který vyhrál se svou družkou. Nevím podle čeho poznal, že jsme Češi.

V Antverpách byla vůbec konkurence jak prase. Celkem v naší blízkosti hráli kluk a holka, kytara a mandolína, řecké melodie. Byli dobře ozvučení a to dělá svoje. A taky tam nechyběli indiáni. Po třech hodinách vydělávání jsme to sbalili, že uděláme nějakou hospu. Teda, chtěl to Piškot. My s Jurou jsme pro to moc nadšení nebyli. Trošku mi to připadalo proti srsti. Je už to kapánek okupace. Ale Piškot tvrdil, že kdyby to tak v Americe nedělal, tak nepřežije. Jenomže my jsme tady nepřijeli přežít. Já tu jsem na dovolené a nebudu přece závislý jenom na penězích, které vyhrajeme. V tom jsme se sice s Piškotem rozcházeli, který tady sice měl 1000 šilinků, ale zároveň nějaký pitomý závazek, nebo předsevzetí, že na ně nesmí šáhnout. Chválabohu jsme žádnou hospodu, která by k hraní vyhovovala, nenašli.

FREE PÓDIUM

Tak jsme zalezli do na hospody. Byla dost našlápnutá. Po pivku. Pak ještě jednou. Seděli jsme u stolu, kde hořela svíčka a kromě ní tam rozmlouvali nějaký zamilovaný kluk s holkou. Jen tak mimochodem se nás zeptali odkud jsme a později se projevili sympatičtí. Piškot se zeptal barmanky, jestli si tady můžeme zahrát. Ta zavolala vrchního a ten nám hodil lano. Teda nabídka byla asi taková. Každý čtvrtek, což je právě dnes, se tady dole v pekle otevírá Free podium. Může tam hrát kdokoliv a jak dlouho chce. Pití je zdarma. Nádhera. Jenom nás prosil ať ho nezruinujeme. Slíbili jsme mu, že ne, tak jsme si na to plácli.

V deset jsme už byli dole. Akustika bombová. Lidi se začali posunovat za námi. Hráli jsme na střídačku s nějakým holandským písničkářem. Byl dobrý. Perfektně hrál Dylana a měl podobné problémy jako já. Vypadávaly mu hodně texty. Nebudete věřit, ale normálně jsme sklízeli úspěch. Nejvíc nás žrali milenci od našeho stolu a vrchní. Sálek byl úplně plný, takže se tam všichni nevlezli. Ale dostali jsme po hubě. Přišli mladí kluci. Violoncello, housle a harmonika. Prý se budou střídat s námi. Vlasatí konzervatoristé. Panečku, to byla hudba! Normálně mi šel po zádech mráz. Ta sehranost, hutnost zvuku, dynamika. Byl to psychojazz na nejvyšší úrovni. Jedna skladba dlouhá 10-15 min, ale dvě skladby za sebou už byly moc a oni to věděli. Takže naše slovanské a bluegrassové popěvky byly této muzice nádherným kontrastem.

V jednu hodinu vrchní peklo uzavřel a pozval nás nahoru. Všechny. Tak jsme to točili i tam a on nám točil piva. Sejšnovalo se, lidi se měnili a já, jak jsem žral ty tři kluky, tak oni mi žrali Montieho čardáš. Houslista se snažil chytnout, ale nezvládl to, což je úplně normální. Já se to učím rok a dělám tam kiksy. Konzervatoristé odešli a my jsme zůstali na žádost vrchního sedět a kecali o posrané Evropě, jak jde celá do řiti. Ještě před hraním jsme se ho ptali, jestli by nevěděl něco o přespání. Prý to není problém. Najednou, když už bylo načase jít spát, to problém byl. Že jsme nepožádali toho kluka s holkou!? Ti by nám určitě pomohli. Ale už bylo pozdě. Byli pryč. A tak vrchní vzal telefón, jako že volá svému šéfovi, jestli by nás nemohl nechat přes noc v pekle. Určitě točil nějaké číslo, aby se nedovolal a pak nám řekl, že to nikdo nebere. Takže nejenom posraná Evropa, ale i posraný vrchní.


POD MOSTEM

Tak jsme se ožrali a unavení se vypotáceli z hospody, která pokračovala v provozu dál. A nebyla sama. Hodně dalších ulic a hospod žilo nočním životem. Měli jsme hlad, tak jsme si koupili hranolky s tatarkou a žrali a vyblbovali se. Volaly nás nějaké Francouzky do taxíku. Ať prý s nimi jedeme. Než jsme se zorientovali, co vlastně chtějí, už byli u nich dva námořníci. Stejně Piškot byl spárovaný a nechtěli jsme se trhat. Teď by bylo výhodné něco najít na spaní. Vrchní nám tvrdil, že na druhé straně kanálu , nebo řeky je plno zeleně, kde se můžeme krásně vyspat. Jenže my jsme se pustili na úplně opačnou stranu, než nám bylo doporučeno a tak jsme nenašli nic, po čem by šlo řeku přejít. Potáceli jsme se asi hodinu a nic rozumného jsme nenašli. Jura se přiznal, že mu selhaly orientační schopnosti a Radka už málem poprvé brečela, že už nemůže.

Nedá se nic dělat. Spíme tam pod tím mostem! Na betonech jsme rozbalili karimatky. Nad hlavami nám hučela auta. Byli jsme tak unavení, že nám to nevadilo. Byly asi 4 hodiny ráno, když jsme zalehli. Probudil mě smrad z výfukových plynů a hoven. Vylekal jsem se, jestli jsem do nějakého nelehnul. Naštěstí ne. Nikdo z nás. A kolem nás plno lejn. Humus.

Antverpen – Culturak capitol of Europe.


KOUPÁNÍ

Sbalili jsme rychle pinkle, protože kolem nás byl celkem provoz a uháněli z toho humáče pryč. Do města koupit pivo, dát si po pivu a ptát se, jak se dostaneme na druhou stranu řeky. Prý je to jednoduché. Půl kilometru odtud je tunel a ten nás tam zavede. Tunel, to byla síla. Hluboko pod zemi a dlouhý přes 1 km. Byla v něm dobrá kosa a s hrůzou jsem si představoval, jak někde vzniká trhlina a valí se do něj voda. Blbá smrt. Ulevilo se mi, když jsme byli venku. Ptali jsme se na pláže a lidi nám ukazovali směr vpravo. Nevím, jak si tam představují pláže, ale nebylo to nic moc. Šli jsme po břehu tak dlouho, až jsme objevili místo celkem schůdné k vodě, kde čněla tabulka, že koupání je pouze na vlastní nebezpečí. Pro nás už ale byl více nebezpečný náš hygienický stav. Plavky a do vody. Ani slaná, ani sladká. Čistá taky moc ne. Vždyť tam jezdily lodě. Ale ulevilo se. I přesto, že jsme tam turistům dělali príma atrakci. Dívali se na nás, jak na něco nepochopitelného.


1   ...   32   33   34   35   36   37   38   39   ...   43


©absta.pl 2016
wyślij wiadomość

    Strona główna