To se jim zamówiało



Pobieranie 0.96 Mb.
Strona37/43
Data28.04.2016
Rozmiar0.96 Mb.
1   ...   33   34   35   36   37   38   39   40   ...   43

VERSMÉ

Sedli jsme si v jednom parčíku, kde se chystalo nějaké pódium. Vůbec v Antverpách se něco velkého chystalo. Říkal nám už to včera vrchní. Nějaký festival nebo co. Prý má přijet strašná spousta lidí. Prý bychom byli blbci, kdybychom jeli před víkendem pryč. No uvidíme. Přes tunel jsme se dobelhali zpátky do našeho včerejšího regiónu. Tam se už hrálo na každém kroku. Na našem včerejším fleku však bylo prázdno. Zastavil se u nás vlasatý Rakušák s kytarou. Je už měsíc na cestách a chce si to zkusit celý rok. Prý má v Africe otce a taky má k němu namířeno. Spí po nádražích a podobně. Cestuje sám. Naše muzika se mu líbila. Jak by ne? Vždyť je taky muzikant. Roztočili jsme to pořádně a vůbec se nám nedařilo. Málem mne porazilo u Montieho čardáše. Vidím nějakého známého, jak se hrabe v peněžence.

- Pane bože, vždyť je to ten profesor z Litvy, jak nám dělal průvodce po Panevěžysu! Snad tady není celý soubor?! Aušra!

Hned mi vytanula na mysli. Úplně jsem se roztřásl a čardáš jsem zmrvil, jak jen to nejvíc šlo. Profesor ke mně přišel. Usmáli jsme se na sebe a pozdravili se. Dal mi litevské centy. Nové peníze pro tanečníka, který je sběratel. Prý jsou tady celý soubor, ale Aušra a Jolita tu není. Prý nemohly, protože se dostaly na konzervátoř a už jsou v jiném městě. Trošku mě to bolelo. Vzpomněl jsem si, jak mi psala, že je do Belgie nevezmou, protože dyžurnaja našeho baráku udělala kravál, že nás přivedly tak strašně moc pozdě. Svině dyžurnaja! A soubor je asi potrestal.

Profesor odešel a za chvíli se vrátil s celým ansámblem. Nádherné setkání. Zahráli jsme Tancuj Tancuj a Litevci to zazpívali v jejich jazyce jako Šoki Trypki Bernliži. Zvali nás na pozítří do nějakého Retu, kde se koná festival. Prý jsme jejich hosty. Tolik známých najednou. Jenom ty dvě holky mě mrzely. Tak jsem je nechal strašně moc pozdravovat a snad někdy u nás, nebo na Litvě. Stejně museli být z toho dobře šoknutí. Jednou za život se jim naskytne příležitost dostat se na západ a tam potkají Tomanka, jak hraje do futrálu. Síla!

KONKURENCE

Ale ve futrálu nic moc. A lidi tak strašně moc. Každou chvíli kolem nás přešli na chůdách nějací krojování šviháci v dobovém oblečení. Chůdy byly od metrových až po šestimetrové. Ten nejvyšší chodil normálně nad střechou. Antverpy žily a my jsme byli dnes nějací slabí na výdělek. Zato vedle u katedrály tam bylo šou! Hotový cirkus. Žonglér, asi tak třicátník, ale na rozdíl ode mne vlasatý. Seděl na kole. Kolo ale neměl normální, ale takové to na jednom kolečku. Tyčka vysoká asi pět metrů ukončená sedátkem. Jak se nahoru dostal, nevím. Ale dělal šílené kousky. Do huby si dal dva pingpongové míčky a vyplivoval je do vzduchu a chytal. Samozřejmě na tom kole. Nezlobte se na mě, ale to bylo na mne moc. Byl obklopen asi dvě stě čumily, ne-li víc. A jeho představení bylo čím dál tím lepší. Někdo z řad diváků mu hodil tři hořící fakule, nebo snad čtyři? To už není tak podstatné. A on s nimi na tom kole žongloval a ještě ke všemu zvedal nohy z pedálů apodhazoval fakule pod ně. Úspěch ohromný. A pak se divíme, že málo vyděláváme, když vedle nás vystupuje takový šoumen. Představil se jako Jack z Amsterdamu a ví , že máme u sebe hodně peněz. Takže by byl rád, kdybychom mu odevzdali všechno a nějaké drobné si u sebe nechali. Jeho kumpán ty lidi obešel z kufrem a ke konci jej už nemohl unést.

Piškot s Radkou byli rozhádaní. Věčné děcko ten Piškot! Radka nemá náladu a on ji hraje pořád do ucha, až to je protivné. Prý musí cvičit. Pako! Trošku blbá nálada. Jdeme se nažrat. Hranolky a pomalu to asi zabalíme. Mě a Jurovi už hořela v Antverpách koudel pod zadkem. Piškot s Radkou by zůstali. Ještě tady byla možnost jet do toho Retu za Litevci. Ale to bychom nestihali Rotterdam a Amsterdam. Jenže to nevyhovovalo Piškotům, protože už ve čtvrtek museli být doma. Takže kompromis. Dnes vyrazíme na výpadovku za město a ráno Rotterdam. Pohádanou Radku nešlo usmířit. Nebyla vůbec sdílná. Za to Piškot byl pořád plný nepochopení, proč se urazila. Nedošlo mu to. A taky jsem mu nechtěl říkat, že je někdo protivný. Zlehka jsem mu ale naznačil, že na Radku už je toho asi moc, tak ať ji třeba navrhne, že už pojedete domů. Říkal, že to zkusí. Zjistili jsme autobus na výpadovku. Měli jsme ještě půl hodiny čas. Zašli jsme na pivo a trošku nám bylo smutno. Přece jenom v těch Antverpách bylo dobře.

SLOVÁK


Zajeli jsme za město. Našli výpadovku a pod ní celkem slušného fleka na spaní. Piškot se už s Radkou skoro usmířili, tak to bylo o.k. Spali jsme hned u plotu nějaké zahrady a já říkám Jurovi:

- Víš co je možné? Že nás tu ráno probudí nějaký pes. - on na to, že nad tím právě taky přemýšlel. Dobrou noc a ráno štěkání. Nebylo to nejmenší hovado, ale úplně k plotu si hned nedovolovalo. Až po čase. Když už bylo moc blízko, tak ho majitel odvolal. Říkal mu Bobi. Rychle jsme sbalili pingle a pryč. Měli jsme hlad, tak jsme se vrátili kousek k McDonaldovi. Jenže provoz až od 10.30. takže asi půl km zpátky k městu a návštěva supermarketu. Nějaký chleba a pivo. Malý detail. Když jsme opouštěli výpadovku narazili jsme na nějakého stopaře. Když jsme se za hodinku vraceli od supermarketu, byl tam ještě. Dali jsme se s ním do řeči a byl to Slovák ako repa. Vrací se z domu od Bratislavy. Už rok žije v Amsterdamu a je to na piču. Neví, jestli bude mít zas tu práci, co předtím. Prý zametal nějaké vagóny, nebo něco. Doma má ženu a dítě a žádnou budoucnost. A tady mu prý ještě šéf nezaplatil za poslední půlrok. Prý je na dovolené a má strach, že s ním vydrbe. Díval se na život strašně zoufale. Byl úplně na dně. Tak jsme mu popřáli hodně štěstí a šli stopovat.

Museli jsme se rozdělit. Po hodině čekání jsme přišli na to, že půjdeme pěšky po krajnici. Daleko před námi stojí nějaké blikající auto. Rozběhli jsme se k němu. Úplně prázdný džíp. Ani šofér nikde. Jdeme kousek dál a najednou na krajnici nějaký dobrák. A už to fičíme přes hranice kolem větrných mlýnů, beranů a krav.

ROTTERDAM

Další stop byl jak na zavolanou. Čekali jsme asi 20 minut a zrovna začalo pršet. Dva mladí kluci. Holanďané. Jeli na nějaký rockový festival a verbovali nás tam taky. Varovali nás, ať nechválíme Belgičany před Holanďany a opačně, jinač dostaneme do dršky. Neměli rádi drogy a lidi na nich závislé. Dali jsme jim adresu, ať přijedou na lyže. Poslední stop byl taxikář po službě. Dokonce vystoupil a otevřel nám dveře. Byl hodný. Nechtěl peníze a zavezl nás až na okraj Rotterdamu k benzínce. Tam jsme teprve zjistili, jaká bude pakárna dostat se k vyhlídkové věži Euromast, kde jsme měli mít scuka s Piškotama. Zeptali jsme se na směr. Nějaký špinavý černoch od nás vysomroval cigaretu. Byl to Francouz. Dokonce Pařížan, ale neuměl anglicky. Autobus. Nastoupili jsme a šofér nám slíbil, že nás hodí na metro. Informační metruška černoška nám vysvětlila jak dál a poradila nám koupit si strippen kartu, což je nejlevnější jízdenka pro dva lidi na deset jízd dohromady. Dvě zastávky metrem a už vidíme Euromast.


1   ...   33   34   35   36   37   38   39   40   ...   43


©absta.pl 2016
wyślij wiadomość

    Strona główna