To se jim zamówiało



Pobieranie 0.96 Mb.
Strona38/43
Data28.04.2016
Rozmiar0.96 Mb.
1   ...   35   36   37   38   39   40   41   42   43

EUROMAST

Nádhera. Zatím zespodu. Vlezli jsme do věže a Piškot nikde. Čekáme hodinu, dvě. Venku prší. Někdo nás oslovil. Poláci. Teda přijeli na návštěvu za strýcem, který už tu žije od války. Pán kolem sedmdesátky. Mohl by prý psát dějiny. Během války ho nejdřív Rusáci uvěznili na Sibiři, ale ve čtyřicátém druhém jej museli propustit a tak šel lítat nad kanál. Po válce se oženil s Holanďankou. Bylo hezké, jak se s námi loučil a ona řekla - Dovidženia!

A Piškoti nikde. Tak jsme si koupili za 13 guldenů vstupenku a výtahem vyjeli do prvních 100 metrů. tam udělali pár snímečku a hurá do otočné lanovky, která stoupala vzhůru na 200 metrů a hned klesala dolů. Přístav, moře, mrakodrapy. Jenom to počasí. Ale zažiteček to byl. Ve 100 metrech jsme navštívili restauraci. Nic nepříjemného. Pivo chutnalo a výhled jak z vrtulníku. Pod námi byl cirkus. Kolem šapita se procházelo 13 slonů a vyráželo do města na procházku. Člověk nemusí ani do Afriky. Taková malá autíčka, mrakodrápečky, cirkusek, lodičky a sloníčci.

Svět je maketa. Sjeli jsme dolů a tam naštvaný Piškot s Radkou. Prý kde jsme!? A podobně. Byli blbě naladění. Asi v B moll. Nejraději bych je byl poslal domů.


MRAKODRAPY

Na věž prý nepůjdou, 13 guldenů je moc a Piškot na své peníze nešáhne. Na autobus. Bez jízdenky k nádraží. Tam je prý i střed města. Změnil jsem si tam nějaké marky a hurá na město. Jaké zklamání. Samé vysoké mrakodrapy. Piškot říkal, že takhle nějak vypadá New York. Není divu. Během války byl Rotterdam rozbit na cimpr campr a pak jej vybudovali Američané. Kde tady hrát? Na ulici se to nehodilo ani trošku. Jedině hospody. Všude bylo málo lidí. Více než 10 nebylo v žádné. Hospodští nás pozývali dovnitř a nabízeli drogy. Normálně dali Jurovi jídelníček a tam stálo: marihuana tolik a tolik, haš tolik a tolik apod. Nakonec jsme zaparkovali pod deštníky před jednou hospodou. Byla už tma. Na hraní to nebylo a ani se nechtělo. Teda mě s Jurou. Piškot, ten by pořád ještě vydělával, ale my ne. Tak byl z toho nemocný. Prý proč jsme je tu tahali, že už mohli jet zrovna na Germany. Vedle před hospodou nějaký basker s kotletami hrál Presleyho rockenroly a asi se mu vedlo. K nám zase přišel neodbytný černoch a somroval prachy. Ničeho se nedočkal. Poslali jsme ho do prdele krypla. Hodně bláznů tam jezdilo na kolečkových bruslích. Po třech pivech jsme ještě šli na procházku. Před radnici hrála nějaká bigbítová kapela něco od Abby a velice falešně zpívala. Měla to tam být nějaká tancovačka nebo něco. Bylo nám trochu smutno, že jsme se neshodli v zájmech, ale přece jenom bude lepší, když se rozloučíme.

- Tak šťastnou cestu!

Nasedli do autobusu a jeli na výpadovku. Nočním Rotterdamem jsme se potáceli zpátky k nádraží a byli jsme trochu uvolněnější. Z velkoměsta však šel strach. Hlavně z těch negrů. Bylo jich tam jak v Africe. O půlnoci jsme sedli na autobus k naší výpadovce a v její blízkosti našli nádherný park. Zalehli jsme pod stromy. Jura měl trochu strach.

- Co se nám může stát? - říkám mu.

- Maximálně nás může někdo zabít! -a zapíchl jsem vedle sebe do země kudlu.



LETIŠTĚ

Ráno nás probudil déšť. I když jsme spali pod stromem, pršelo nám do kšeftu. Bylo 6.00. Rychle jsme se sbalili a běželi se schovat pod most. Ustálo to kolem sedmi. Měli jsme hrozné štěstí. Vzal nás o něco mladší kluk než my a přejeli jsme ten největší liják. Mlýny mokly, roviny mokly, stěrače nestíhaly a my jsme byli v suchu. Přijížděli jsme k amsterdamskému letišti. Perfektní křižovatka. Nad námi přistávací dráha a právě dosedával Boeing. Kluk tam jel pro ségru. Bylo asi osm hodin. Tak se tam trošku rozkoukneme. Jura mě naučí, jak se lítá s aerolinkama a pak se nasnídáme. Lítání je jednoduché. Záchody a umývadla jsou čisté, snídaně byla výborná. Vyhlídka na letiště krásná a ještě hezčí z hospody, ve které jsme pocucávali pivo, ale nebyli si zcela jistí, jestli není bezalkoholické. Ještě jsme měli dvě jízdy na strippenkartě, tak jsme je použili na vlak do středu města. Nebyli jsme si jistí jestli platí. Jízda trvala něco přes půl hodiny a žádný ze dvou revizorů nám nic neřekl, i když se na ni dívali s údivem.


SPUI

Tak a co teď? Jsme na nádraží. Amsterdam. To je všechno hezké. Náš cíl. Ve vlaku do Bohumína jsme od jednoho kámoše nafasovali adresu. Michael Siegel, Dimitalstraat a nějaké číslo. Prý je to perfektní kluk přes ochranu přírody. Teď první věc je najít Dimitalstraat. A pak mu přečíst Petrův dopis, jestli nám nepomůže jednu až dvě noci. Tramvají číslo to a to jsme se dostali až na periférie a adresu našli. Bohužel nikdo nebyl doma. Jedině to ještě jednou zkusit večer kolem 21.00. Takže zpátky na nádraží. Tam jsme nafasovali od studentů nádherný leták, jak strávit pobyt v Amsterdamu včetně kultury, muzeí, sexu atd. Taky jsme získali pár názvů míst, kde se dá vydělat hraním. Poradil je nám kluk v aachenské hospodě. Samozřejmě obyvatel Amsterdamu. Takže jsme vyhledali Spui. Amsterdam je nádherný. Úzké domy, síť přemostěných kanálů. Plno hipisáků, cyklistů a turistů. Prodavačů drog a jejich konzumentů a psů bez košíků. Našli jsme jednu úzkou uličku, kde se nám zdálo, že chodí hodně lidí a už se taky na jednom konci hrálo. Kudrnatý, opici podobný černoch třískal na kytaru a celkem slušně vřískal. Takže vzdálit se od něj a vydělávat. Dvě hodiny práce a nic moc. Nějak to bylo bez toho Piškota slabší. Lidi se sice zastavovali, poslouchali, šahali si do kapes, ale asi je měli prázdné. Serem na to! Tihle ale nejsou nejhorší. Kytarista a hráč na velký buben pověšený na krku zpívali příjemné snad irské popěvky. A byli to opravdu originální Irové. Dali jsme se s nimi do řečí. Měli taky namířeno do Prahy. Slyšeli, že je tam dobré pivo. Tak jsme jim poradili, ať hledají hospody na perifériích. Že je tam nebude tolik stát.


RED LIGHT

Amsterdam je opravdu krásný. Proč ty vysoké úzké domy? A ke všemu dlouhé? Prý se kdysi hodně platilo za šířku. Jsou na sebe nepřirozeně namačkané, až to působí nepřirozeným dojmem. A náměstí! Jmenuje se Dam a je tam radnice a taky sídlo královny. A na tom náměstí je plno hipisáků sedících na zemi. A kolem nich a na nich plno holubů. A jsou spolu sžití. Nad nimi se vznáší veliký oblak marihuany a hašiše, který tam hipíci kouří. Sedli jsme si mezi ně a relaxovali taky. Snad se na nás dívala i královna. A když jsme byli zrelaxovaní, tak jsme dostali chuť na pivo a zašli do hospůdky na Amstela. Hrála nám k tomu hezká muzika. A co takhle se podívat do té uličky červených světel? Už jsme tam. Sexshopy a skleněné vitrinky s kurvama. Bylo tam moc šikmookých a nelíbily se mi, protože vypadaly pasivně. Vesměs se nesnažily komunikovat. Zato některé starší hezké mrchy mrkaly, hnětly si prsa, slintaly na mě a mávaly a já jsem se na ně usmíval, protože jsem viděl, že je to baví a mě by to bavilo taky, kdybych nebyl vyčůraný na peníze a utratil s nimi za číslo, neboli patnáct minut za 50 Guldenů.



1   ...   35   36   37   38   39   40   41   42   43


©absta.pl 2016
wyślij wiadomość

    Strona główna