Plik: pksczep-120819. doc


OSOBNOST: Žid, který již nechtěl být Kurtem



Pobieranie 480.23 Kb.
Strona9/12
Data07.05.2016
Rozmiar480.23 Kb.
1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   12

OSOBNOST: Žid, který již nechtěl být Kurtem


18. srpna 2012

Historie Slezska, ale i jiných pohraničních oblastí, je v určitých dobách naplněna soužitím, spoluprací, a někdy i konfrontací více národnostních i náboženských skupin. Prolínání kultur – zejména německé, židovské a české - bylo tragicky přerušeno událostmi druhé světové války. Následkem holocaustu a poválečné emigrace byly tyto regiony ochuzeny o přítomnost Židů, poválečné vyhnání pak přeťalo několikasetletou přítomnost spoluobčanů německé národnosti. Zdejší spoluobčané židovského původu, ač převážně německy hovořící, stejně jako většina příslušníků moravských a slezských židovských obcí, byli loajálními občany Rakousko-Uherska a poté i Československé republiky.

Ještě 28. října 1937 proběhla například v krnovské synagoze slavnostní bohoslužba na počest státního svátku republiky. V roce 1935 jmenovala mnohá města v Sudetech (Bruntál, Moravský Beroun) prezidenta Masaryka svým čestným občanem u příležitosti jeho 85. narozenin. Mnichovská dohoda a následné odstoupení pohraničí Německu však učinila z těch židovských spoluobčanů, kteří neuprchnuli dále do vnitrozemí Československa, bezbranné oběti nastupujícího nacistického teroru. ….
Dříve úrodné pole, teď sklad nebo obchody. Ornice ubývá
http://ostrava.idnes.cz/clanek.aspx?c=A120818_073950_ostrava-zpravy_jog

Dříve úrodné pole, teď sklad nebo obchody. Ornice ubývá


18. AUGUST - srpna 2012  7:55

Orná půda mizí. Vznikají na ní hypermarkety, sklady či vily. Štve to zemědělce i ekology. Úřady by podle nich měly zajistit, aby investoři ke stavbám častěji volili stará průmyslová území. Nyní to dělají jen málo.

Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/clanek.aspx?c=A120818_073950_ostrava-zpravy_jog

FOTO: Kdysi lány, nyní haly, typický obrázek České republiky. (Ilustrační snímek) | foto: Petr Topič, iDNES.cz


Lány obilí, brambor nebo kukuřice už tu nespatříte. V Moravskoslezském kraji každoročně ubývá několik set hektarů orné půdy vlivem nové výstavby. Celkový úbytek za posledních šest let dělá něco málo přes tři tisíce osm set hektarů.

"Určitě je to špatně. Orná půda je naše bohatství. Když je jednou zabraná, tak nám bude v budoucnu chybět. Je to nevratný stav," smutně konstatuje ředitel Agrární komory Moravskoslezského kraje Robert Kučera. Připomíná, že pro stavby nových obchodů, překladišť nebo třeba výrobních hal by se měly využívat staré průmyslové nebo třeba zemědělské areály označované jako brownfields.

Do jejich obnovy se ale často investorům nechce. "Obecně se dá říct, že hlavní brzdou využívání takzvaných brownfields je větší finanční nákladnost a delší doba přípravy stavby, než je tomu u rozlohou srovnatelné plochy na ,zelené louce‘," zmiňuje vedoucí oddělení vztahů k veřejnosti krajského úřadu Pavel Olšovský. Častým důvodem, proč brownfields investory tolik nelákají, podle něj bývá i jejich ekologická zátěž nebo třeba více vlastníků, což ztěžuje jejich výkup pro další využití.

Zdroj: http://ostrava.idnes.cz/clanek.aspx?c=A120818_073950_ostrava-zpravy_jog


Invaze Nizozemců do českých chat a chalup

http://iforum.cuni.cz/IFORUM-13310.html

http://www.natur.cuni.cz/fakulta/aktuality/media-s-nami-a-o-nas-invaze-nizozemcu-do-ceskych-chat-a-chalup-iforum-15.8.2012

PDF:

Hl. HEDWIG: - Slezsko a slezané


Slask i Ślązacy - sw. Jadwiga:
Slezsko – aneb „vlast nelze ukrást“!

 

Do roku 1918 Rakouské Slezsko, potom České Slezsko. V letech 1918 – 1945 také jako Sudetské Slezsko.



 

Mylně a hanlivě se uvádí jako

„Zemně moravskoslezská“  – Severomoravský kraj – „Moravskoslezský kraj – „Moravské Slezsko“ – „Moravskoslezsko“ –  „Severní Morava“  – moravsko-rakouské Slezsko, nebo dokonce jako celek – „Morava“.

 

Stále se matou a mění historické slezské oblasti – kraje – obce. Cíleně se uvádí a matou, Slezane, že ty nebo ony oblasti jsou v olomouckém či moravskoslezském, anebo jiném kraji či oblasti – vůbec to není podstatné! Podstatné jsou pro Slezany horstva Sudet a povodí Odry, tj. Slezsko; a toto naše Slezsko je pořad na stejném místě!



Kudy vedla zemská hranice mezi Bohemii, Moravskou markou a Slezskem? Velice těžká otázka, ale i do této části historie se dá s nějakou toleranci + - nějaký ten metr nahlédnout. Je zřejmé, že do nástupu Habsburků na trůn, ke Slezsku naleželo okolí Varnsdorfu, Rumburku, Frýdlantsko, Broumovsko atd.! Na Moravě se tzv. hraniční bod nachází někde v prostoru tzv. moravského (pro Slezana záhadného) města – Moravské Třebové; Svitav. Slezská zemská hranice následně pokračovala k hraničnímu městu Olomouci, odtud směrem k Helfštynu (slezskému hradu), hraničnímu městu Hranicím na Moravě, Valašskému Meziříčí – Vsetín (?), a následně k Horním Uhrům – Slovensku. Po dlouhodobém badání, jsem se přiklonil k tezi, že i za vlády Habsburků byla Slezsku zemská hranice garantovaná, ale tzv. slovanský živel (obzvláště polský) v některých oblastech utvořil mylnou národnostní geografickou mapu. Prvotním a vážným pokusem jak ukrást Slezsko využila Masarykova republika a následně Slezsko zmoravyzováli i komunisti.

 

Horské pásmo Sudety, pojmenování pochází z doby starší než 2000 let a k jeho politizaci dochází až od druhé poloviny 19. století. Název Sudety se odedávna používal pro pojmenování horské soustavy sahající od Jizerských hor po Jeseníky. Toto označení je dodnes používáno celosvětově a je na německých, rakouských a polských mapách, ne však v Česku.



 

Opodstatněné je povodí řeky Odry a sudetské horstvo, od pramene potůčků po řeky vtékajících se do řeky Odry – tj. všechny přítoky, toto bývalo Rakouské (České  nebo Polské) Slezsko. Je to vlast Slezanů a nelze ji ukrást, dokud jsou v ní Slezané!

 

V roce 1163 obdrželi Slezsko potomci vyhnaného polského (krále) knížete Vladislava II. (Vyhnance), ke kterému patřilo i Těšínsko. Synové Vladislava II. obdrželi Slezsko jako úděl. Od tohoto roku se začalo Slezsko ubírat svými cestami, až se úplně odloučilo od Polska. … 



Odra a celé povodí označuje (od pradávna) území Slezska!

 

Hlavním městem Slezska byla a i dnes je Wroclaw – Vratislav – Breslau; v průběhu staletí neslo město tyto tři názvy a všechny jsou správná, zrovna tak název země – „Schlesien“, „Słońsk“, „Slezsko“. Pozoruhodnou a vzácnou evropskou unikátnosti je: že probíhá naprostá vzájemná shoda, láska, tolerance mezi Slezany (tzv.) českými, polskými, německými a že není zaznamenána ani ta nejmenší národnostní nadřazující rivalita.



 

„Opava“ je historickým hlavním městem (Rakouského, Českého) Slezska.

 

Německé Slezsko a národností. Většinovou vrstvou obyvatel Slezska tvořili Němci a byli zastoupení ve všech oblastech. Wassrpoloci – (Němci, Poláci a Němci) přebývají v oblasti Ostravska a Jičínska, a Poláci na Těšínsku. Zajímavostí je, že z řad Wassrpoláků se uměle a nepřirozeně formují Laši a Moravci.?



 

Nejvyšší horou od pradávna „Praděd – Altvater – Vaterberg.“ Praděd – 1491 m. 

Praděd nebyl a ani nikdy nebude nejvyšší horou Moravy – jak  se uvádí.

 

Kolem roku 1561 se Martin Helwig (učený mistr z Vratislavi) rozhodl zhotovit mapu Slezska. Na mapu vyobrazil „Rübenzala“, horského ducha Sudetských hor, v pozdějších letech je „Rübenzal“ mylně uváděn také jako „Krakonoš“, nebo „Rampušák“.



 

Rakouské Slezsko je seskupení knížectví: bielského, těšínského, opavského a krnovského a části Niska (do opavského a krnovského knížectví patři oblast Jičínska, Šternberska, Hukvaldska, Frenštátská, Šumperska...). Mezi významný výčet slezských měst patří: Těšín, Slezská Ostrava, Karviná, Třinec, Opava, Krnov, Bílovec, Fulnek, Starý a Nový Jičín, Frenštát, Hukvaldy, Šternberk, Rýmařov atd. atd.

 

Slezsko na jihu hraničí s Moravou a to na řece Moravě a Bečvě; na jihovýchodě se slovenským Žilinským krajem; na východě, severu a jihozápadě s Polským Slezskem (bývalé slezské Prusko, konkrétně s vojvodstvím Slezským, Opolským a Dolnoslezským).



 

Slezsko (bývalé Rakouské Slezsko) leží v oblasti Sudet, které na východě přecházejí v Karpaty a toto území bývá často úmyslně i mylně považováno za součást Moravy. Nejdůležitější řeky jsou Odra, Opavice, Ostravice, Olza, jež z části utvářejí hranici s Polskem. Řeka Ostravice tvořila do roku 1850 hranici mezi moravskou enklávou ve Slezsku – tj. Moravskou Ostravu, od roku 1850 patři toto území opět do společenství opavského knížectví.

 

Slezsko hymnu nemá? Ačkoliv, celkem existují dokonce čtyři texty, jež nesou označení „slezská hymna“, a k nim existuje plných třináct různých hudebních melodií, od českých básníků, spisovatelů (tzv. obrozeneckých) a vlastenců, Jan Neruda, JUDr. Antonína Grudy, Adolfa Hejduka, Josefa Lva, Eduardem Bartoníčkem, Josef Paukner, Josef Fürst; jsem přesvědčen, že dnešní Slezané hymnu nemají!



Slezsko bude hymnu mít – až přijde čas a pochopi to slezský lid.

Werde – będzie – bude včas a pochopi to slezský lid …

 

 

Svatá Hedvika - patronka Slezska a vyhnanců z vlasti...



 

V Bavorsku, jihozápadně od Mnichova a nedaleko Ammerského jezera, se nachází vrch Andechs. Okolo 11. století byl postaven odolný hrad Andechs, sídlo slavného Germánského rodu – andechsských hrabat. V pozdějších letech byl hrad nad hlubokým údolím přestavěn na poutní chrám s rozsáhlým klášterem.

Prastarý rod odvozoval svůj původ od císařů Karolingů a vlastnil rozsáhlé statky od Tyrol, Švábska a Franska. Andechsská hrabata byla všeobecně známa po celé Germanii pro své čisté mravy, křesťanské ctnosti a básnící nazývali Andechs „liliovou branou“. Z tohoto neobyčejného německého rodů vyšlo 34 biskupů a prelátů, 1 opat a 6 abatyší.

Významný podíl záslužných a ušlechtilých skutků připadl na Bertholda IV. Meranskeho a jeho manželkou Anežkou z Rochlitz, dceru míšeňského markraběte.

Pocestní zde nalezli pohoštění, chudáci zaopatření a okolní kostely a kláštery byly hojně podporovány.

Římskoněmecký císař, Friedrich Barbarossa, povýšil rod Bertholda IV. do šlechtického stavu a honosil se vlastník Andechsu titulem – „Berthold IV. z Diessen-Andechsu a kníže z Merana.“

Zatím co Berthold IV. dobýval vavříny slávy, manželka Anežka prodlévala v domácnosti a pečovala od nejútlejšího věku o dceru Gertrudu, chránila ji od světského nebezpečí a zasévala v dítku lásku k Bohu. Po čase, je Bůh obdaroval druhou dcerou – Hedvikou.

 

Hedvika je ženské jméno germánského původu – „Haduwig“, které znamená „vítězící v boji“, dodnes je v Bavorsku nazývána jako – „Hedvika z Andechsu“.



 

Faktem je, že druhá dcera Hedvika se narodila někdy v období let 1170 – 1178, nejčastěji se uvádí (středový) rok 1174. Víme, že měla sedm sourozenců – čtyři bratry a tři sestry (Otta I. Meranský, Berthold VII. Meranský, Jindřich Meranský, Ekbert Meranský, sestra Gertruda Meranská a Anežka Marie Meranská). Tak, jako Anežčina první dcera, tak s lásku k Bohu byla vychovávána i Hedvika a od světského nebezpečí ochraňována.

Z Hedvičina dětství se uvádí, že Hedvika ráda sedávala v blízkostí dědečka a babičky, a doslova prožívala vyprávění o hrdinných předcích, o bojích, válkách a o udělených příbuzenských poctách. A Hedvika byla nesmírně hrdá na své předky, kteří se zapsali zlatým písmem do dějin Andechsu i Germánie.

Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu klášterním sestrám benediktinkám v Kitzingenu, který založila, Tekla, dcera Karla Martella.



kunstverein gundelfingen e.V. Deutsch-Polnischer Partnerschaftsverein Gundelfingen

http://www.badische-zeitung.de/gundelfingen/zum-15-geburtstag-kunst-aus-bierun--61870193.html 18.8.2012



1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   12


©absta.pl 2019
wyślij wiadomość

    Strona główna